Pravidla českého pravopisu můžeme rozdělit na pravopis lexikální, tvaroslovný a syntaktický.
Pojem "tvaroslovný" se týká vývoje jazyka a jeho změn v průběhu staletí až po dnešní dobu.
Tvaroslovný pravopis (nebo také morfologický) se zabývá psaním tvarů jmen a sloves - skloňováním a časováním ohebných slovních druhů (podstatných a přídavných jmen, zájmen, číslovek a sloves).
Slovní druhy
1. Podstatná jména - Označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.
- pes, lípa, květina, housle, skromnost, radost, pozorování, vrátný, krejčí, třetina, Jan, Brno, Orion
2. Přídavná jména - Odpovídají na otázky - Jaký, Který, Čí?
- malý, černý, hezčí, Rudolfův, nejjasnější
3. Zájmena - Ve větě obvykle zastupují podstatná jména nebo přídavná jména.
- já, ty, my, náš, ten, kdo, čí, takový, sám, jenž, někdo, nikdo, každý, všechen
4. Číslovky - Označují počet, pořadí, násobenost, díl celku.
- tři, tisíc, třetí, trojí, čtverý, tisíckrát, několik, mnoho, málo, kolik, několikrát
5. Slovesa - Vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu.
- pracovat, vidět, učit se
6. Příslovce - Odpovídají na otázky - Kde, Kdy, Jak?
- zde, tam, nahoru, lépe, rychleji, zítra
7. Předložky - Stojí před podstatnými jmény, zájmeny a číslovkami.
- na, v, pod, vedle, uprostřed, kromě, okolo, kvůli
8. Spojky - Vyjadřují mluvnický a významový poměr vět nebo členů.
- a, i, ale, však, protože, když, nebo, buď - nebo, ačkoliv
9. Částice - Vyjadřují vztah mluvčího k výpovědi, stojí zpravidla na začátku věty.
- ať, nechť, kéž, což, prý, ba, ne, ano
10. Citoslovce - Popisují nálady a pocity, vůli mluvčího, označuje hlasy a zvuky.
- ach, brr, psst, cink, prásk, haf